Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dort č. 17_Plastika hasičského auta

img_10_c.jpgKdo se trochu pohybuje na netu a hledá inspiraci, patrně poznal, že jsem se při realizaci hlavního námětu inspirovala jedním videem, na kterém je předváděna modelace pošťáka Pata a jeho kočičky. Podstatnou změnou, pominu-li nápis HASIČI, majáky a vynechání kočičky, je přendání řidiče z pravé strany na levnou. Když kopírovat, tak ne jako Číňani, kteří zkopírovali moped i s ojetými gumami (fakt to ukazovali v televizi). 

Veškeré barevné doplňky jsou ze SmartFlex, potah ze základní Čokolíny, barvy slonová kost. Cílem bylo co nejméně barviv, tedy potah bez barviva a nutno dodat, že vizuální výsledek je parádní. Potah dobře vypadá (navíc chutný), je optimální z hlediska chemie a dort je zdobením dostatečně atraktivní.

 

Měla jsem za to, že nebudu-li modelovat, nebude vyhotovení hlavního námětu toliko časově náročné. Opak byl ovšem pravdou. Příprava probíhala v průběhu několika dní. Nejdříve bylo třeba připravit šablony z papíru a promyslet rozvržení na dortu. Pak jsem si dva dny dopředu připravila sluníčko a mráček. Poučena z minulého dortování jsem je opatrně zabalila do potravinové folie a pak je teprve uložila do plastové krabičky, aby zcela nezatvrdly. Minule mi totiž ztvrdly i přesto, že byly uzavřeny v krabičce. Toto opatření s folií se osvědčilo, sluníčko i mráček zůstaly krásně pružní, což při zdobení boků dortu potřebujete. Další den jsem využila chvilky a vymodelovala nápis hasiči. Ostatní nechala až na finální kompletaci dortu.

 

Motivována tím, aby měl malý oslavenec z dortu opravdu velkou radost, jsem se rozhodla udělat první ovocný, přesněji jahodový krém. Našla jsem recept na jahodový krém z mascarpone a ještě jeden jahodovo-máslovo-pudingový. Poučena z předchozího potahování jsem se rozhodla máslový krém použít jako zábranu proti vytékání řidšího mascarponového krému při potahování. A také do punčoviny. Volba to byla dobrá. Máslový krém jsem nanesla kolem dokola každého prokrojení a teprve po té dala doprostřed mascarponový. Byla jsem se svým nápadem spokojena. Nicméně mě znepokojil fakt, že zbytek mascarponového krému, který jsem uložila přes noc do ledničky, nezměnil svoji konzistenci ani o nic. Tedy zůstal stejně řídký. Začaly se mě zmocňovat obavy o korpus. Aby jej tento jinak lahodný krém nerozmočil. No, musím počkat na zprávy z oslavy, říkala jsem si a trnula.

 

Korpus jsem udělala osvědčený bio-vanilkový. Bio kvůli použití bio vanilkového cukru, který zabarví korpus do hněda. Možná to je na vyšlehané žloutkové pěně vidět.

 

img_7592a.jpg

 

Zatímco ruční šlehač s otočnou mísou makal na žloutkové pěně, můj druhý pomocník vyšlehal výtečný bílek s cukrem. Něco tak jemně lahodného jsem dlouho neochutnávala. Přestože jsem tento recept pekla již několikrát, tentokrát se mi podařilo (teda ne mě) vyšlehat fakt úžasně chutnou bílkovinnou hmotu.

 

img_7591a.jpg

 

Korpus jsem pekla ze dvanácti vajec, tak těsta bylo do formy o průměru 26 cm dostatek. Možná by stačilo i z deseti, ale nechtěla jsem nic podcenit. Po historické zkušenosti se syrovým korpusem (i po testu se špejlí) tyto plné formy peču ve vyhřáté troubě  nejdříve na 180 stupňů 20 minut,  pak stahuji na 150 stupňů a peču opravdu dlouho, zpravidla celkem kolem 2 hodin.

 

img_7595a.jpg

 

Krémování a finální úprava punčovinou probíhala hladce.

 

img_7622a.jpg

 

Po té směřoval dort na noc a zatuhnutí do lednice a hned ráno mě čekalo potahování Čokolínou. Tentokrát jsem nechala Čokolínu v kuchyni přes noc, aby měla pokojovou teplotu. Poprvé jsem se odvážila ji před rozválením promnout v rukách. Před tím jsem se skoro bála na Čokolínu sahat, aby mi neroztála v rukách a neztížila jsem si následnou práci. Ukázalo se, že tento postup byl chybný. Čokolína opravdu potřebuje před rozválením propracovat. Práce je s ní pak úplně jiná. Přesto jsem se opět nevyhnula jednomu faldu, skoro by se dalo říct reziduálnímu, tedy takovému, který tam přes veškerou vaší snahu zbude. U jiných hmot s tím potíže nemám. Snad cvik, nebo ji příště ještě více promnout, pomůže. 

 

img_7635a.jpg

Čokolína se bezproblému přenáší na dort. Nepraská na krajích. Dobře přilne k dortu.

img_7637a.jpg

Po uhlazení žehličkami jsem byla potěšena takřka bezchybným výsledkem.

img_7643a.jpg

No a sem, na ten fald, který se projevil i trochu vpravo a nešel vyhladit, přijde sluníčko a mráček, to je jasný.

img_7639a.jpg

 

Na olemování spodního okraje dortu jsem použila tenkou zelenou linku jako symbol travičky. Pod sluníčkem modrou, jako symbol řeky. Zdá se mi, že na fotkách to toliko nevyznívá, ale tento nenáročný a nekomplikovaný detail velmi příjemně zjemnil finální vzhled dortu. Někdy méně, znamená více.

 

img_2_c.jpg

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář