Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dort č. 53_Tvorba prvního 3D dortu_Star Wars robot R2D2

9. 9. 2018

img_7106-kopie.jpgPrvní 3D dort, který jsem tvořila,  nebyl složitý na tvarování. Nejnáročnější byla manipulace s dortem po potažení. Nejenom o tomto úskalí pojednávám na následujících řádcích.

 

Chcete-li radu, než začnete péct, věnujte čas přípravě. Ta je základem úspěchu. A čím méně výtvarně nadaní jste, tím pečlivější musíte v této fázi být. Potíž většinou bývá v nedostatku času. Což je patrně i na tomto dortu. Některé prvky zde prostě chybí nebo jsou trošku jinak. Zcela jednoduše na ně nezbyl čas. 

Nejdříve jsem si připravila šablony jednotlivých prvků z papíru. Stěžejní bylo určit velikost dortu, aby šablony poměrově odpovídaly. Naměřila jsem to dobře, nicméně mi zůstaly obavy, zda-li velikost dortu klapne dle mých propočtů.

 

Ukázalo se, že obavy byly na místě. Jak jsem vrstvila jednotlivé korpusy s krémem na sebe a neměla možnost je nechávat postupně zatuhnout, ze spodní vrstvy se vytlačila takřka celá vrstva krému. Když jsem to viděla, byla jsem celkové opatrná s krémem. Výsledkem je dort o cca 3 cm nižší. To bylo nemilé, většinu prvků jsem měla podle papírových šablon vykrojených již několik dní dopředu. Bylo jasné, že bych to v den kompletace dortu nestihla. Rizikem proto  bylo, že se připravené prvky nemusí potkat s velikostí dortu. Riskla jsem to a musela nakonec trochu improvizovat. Ale jsem tuze ráda, že jsem alespoň některé měla připravené. 

 

img_7082-kopie.jpgZásadní otázky zněly: "Kolik korpusů budu muset upéct, abych proporčně dosáhla tvaru robota s kopulí? Stihnu to? Co by mi ušetřilo čas?". Otázky se nabízely jedna po druhé a napadla mě forma ve tvaru polokoule. Pohledala jsem na netu a díky výbornému fungování e-shopu jsem měla formu přespříští den doma. Také jsem přiobjednala pevnější a delší výstuže. Jistota je jistota. Usuzovala jsem, že bez nich se takový dort jistě neobejde. A byla to pravda. Když se dort zažal po  vytékajícím krému ze spodní vrstvy sunout mírně doprava, bylo jasné, že jej musím zpevnit. Použila jsem pět výstuží. 

 


img_7080-kopie.jpgAby to nebylo tak jednoduché a nezačala jsem panikařit jen tak pro nic za nich (když už panika, tak s komplikací, aby člověk pochopil, že tudy cesta nevede), napíchala jsem výstuže do dortu hned, jak začal ujíždět, tj. zhruba v jedné polovině jeho celkové výšky. S myšlenkou, že na vyčnívající výstuže budu "navlékat" jednotlivé vrstvy korpusů namazaných krémem.

Okamžitě bylo jasné, že je to hloupost, že se netrefím, že jednotlivé vrstvy nevycentruji jak potřebuji. Výstuže jsem proto zase vytáhla. Rychle navrstvila připravené korpusy již pomazané marmeládou a krémem a teprve teď celý dort zpevnila výstužemi a šup šup s ním do lednice. Předpokládám, že kdyby byla možnost nechat dort po 2 - 3 vrstvách zatuhnout, nebyl by problém s ujížděním nejspodnějších vrstev.

 

 

 

img_7081-kopie.jpgV této fázi jsem dala dort zatuhnout do lednice. Je patrné, že jsem udělala své dva krémové favority. Vanilkový krém s bílou čokoládou a malinový krém ze skutečných malin, byť mražených. Dort jsem promazávala domácí jahodovou marmeládou. Na jahodách (samosběr) jsem byla letos v červnu a nadělala si velkou zásobu vlastních marmelád. Stojí to za to - dort tak má váš nezaměnitelný rukopis.  K dané kombinaci nešlo jinak, než udělat osvědčený vanilkový korpus. 

 

Kulaté korpusy jsem upekla 3 o průměru 20 cm. Kdyby čas netlačil, upekla bych ještě jeden pro všechny případy. Polokoule má také průměr 20cm. Na ramena jsem pekla korpus ve čtvercové formě 25cm * 25 cm. Korpusy jsou celkem z 36 vajec, na krémy jsem spotřebovala 5 másel. Zbyl mi krém i punčovina. Vždy je lepší, když vám něco zbude, než když se nedostává.  Punčovinu můžete zamrazit, kdyby vám někdy naopak zase trocha chyběla.

Další den jsem ořezáním trochu srovnala posunuté dvě spodní vrstvy a z pohledu na fotografii níže ani není vidět, že je dort trochu šejdrem. V takové situaci je vaším přáním, aby toto strana dortu byla ta přední. Ale na tom ještě závisí takových věcí.....

 

img_7088-kopie.jpgimg_7090-kopie.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Práce s punčovinou také dopadla dobře. Další den už jenom potáhnout a dort dotáhnout do finále. Podložku na které finální dort stojí je třeba potáhnout několik dní dopředu, aby potah na ní také zatuhnul a při přenášení dortu se nepoškodil. 

 

Dalším oříškem bylo rozhodnutí, zda dort nejdříve potáhnout a pak přenést na podložku, nebo opačně. Nemohla jsem se rozhodnout, co se poničí spíše. Nakonec jsem se rozhodla dort nejdříve potáhnout. A co se stalo? To, co se děje vždy, když potahovací hmotu, která má +- pokojovou teplotu nanesete na vychlazený dort. Abyste mohli potahovat, musí být krém/punčovina zatuhlý, ale pak se vám pravděpodobně stane to, že se hmota vlivem rozdílných teplot orosí. A potahovací hmota nemá rada vlhkost a mikroskopické krůpěje vody začnou potah naleptávat. Pak je velmi nebezpečné na potah jakkoli sahat.

img_7093-kopie.jpg

 

Každý dotek zanechá nesmazatelný otisk. Když k tomu připočtu skutečnost, že začne povolovat i krém v punčovině, nevyrovnáte nešikovným zásahem již vůbec nic a doposud složitě budované dílko může během pár vteřin utrpět neopravitelné šrámy. U menšího dortu pravděpodobně stihnete dort na připravenou podložku přesunout.  U větších či složitějších dortů se budete potýkat s otázkou jak dort přesunout a nepoškodit.

 

I když mám na podebrání dortu vcelku šikovnou lopatku, musím se dortu dotknout. A čím těžší, tím je manipulace horší. No, zkrátím to, prostě jsem se dortu musela při přesunutí na podložku několikrát dotknout. Ve snaze tyto zásahy opravit, byl výsledek ještě horší, neboť potah se lepil na žehličku a punčovina již značně povolená se pod potahem nekontrolovaně hrnula. 

 

Začala jsem propadat zoufalství, neboť jsem neměla žádný nápad, jak zamaskovat nejvíce postižené místo (po zásahu žehličkou ve snaze opravit pomačkané místo). Naštěstí jsem si uvědomila, že robot bude mít ještě ramena a pod jedním z nich to schovám. Ne všechno, ale aspoň tu šílenost, co jsem na jednom místě vyrobila. Ramena jsem potáhla dvěma vrstvami potahovací hmoty. Jedna byla málo. Z ramen jsem měla obavy a dokonce jsem měla alternativu, že je případně nepoužiji. Nakonec dopadla velmi dobře a byla jsem ráda, že je mám.

 

Aby nebylo vše tak pohodové, v průběhu zdobení dortu se mi jedno rameno odlepilo a spadlo rovnou na zem. Pádem se pomačkalo a protože potah ramene byl rovněž orosený, utrpělo i snahou ho zvednout ze země. S ramenem nešlo udělat již vůbec nic. Každý pokus o srovnání jen zhoršoval celý výsledek. Rameno jsem urychleně přiložila k dortu a obě ramena přichytla výstužemi vertikálně. 

 

Také jsem řešila, jak velkou placku musím vyválet. Dort jsem změřila krejčovským metrem - vyšlo mě 65 cm + 5 cm na přesah.... Bylo jasné, že dort na podložce nevyválím, i když jsem na dvou podložkách položených vedle sebe původně válet začala. Nakonec jsem skončila na stole a bez podložek, ale placka byla pořád malá. Nakonec jsem dosáhla průměru 67-69 cm. Ne se 100% jistou jsem jej přenesla na dort. A bylo to dobré, dokonce mi hodně přebývalo. Rozvalovala jsem 2 kg hmoty (Smartflex Velvet).


img_7128-kopie.jpgJiž dopředu jsem měla promyšleno jak vyřeším nabarvení kopule. Až na dortu zaschne orosení (orosení sice oschne, ale zase povolí punčovina - pozn. o tom, že je potřeba neustále dávat pozor), tak jej obalím potravinovou folií a nechám volné jen místo pro obarvení.

Použila jsem stříbrnou třpytící prachovou barvu. Malování s prachovými barvičkami má to úskalí, že opravdu práší a barva je všude, tedy i tam, kde ji nechcete. Je proto třeba chránit zbývající plochy.

Byla jsem na vážkách, zda-li to nakonec nepřestříknout šelakem, ale rozmyslela jsem si to. Bála jsem se, že by šelak mohl stékat i s barvou pod folii. Nechtěla jsem riskovat, byť by to bylo moc hezké. Příště udělám kopuli zvlášť a pak dort sesadím. Dvě části také proto, že se mi nepovedlo ani udělat rovně modrou linku oddělující kopuli od zbývají části těla robota.

 

 

img_7099-kopie.jpgPravé rameno na snímku vypadá tvarově vcelku obstojně (viz snímek výše).  Levé již takové štěstí nemělo a takhle zborceně vypadá po pádu. Modré kolečka na ramenech jsou vlastní invence, již jsem neměla čas prvky připodobnit skutečnému vzhledu, a proto jsem je upravila podle svého. 

 

Dort R2D2 pro mě byla nová a velká zkušenost. 3D dorty za mě patří do kategorie těch těžších dortů právě proto, že si toho nemůžete mnoho připravit dopředu. Těší mě, že jsem měla příležitost jej tvořit a přáním je, aby oslavenci i hostům skutečně chutnal.